Nové Strašecí

Kostel Narození Panny Marie

Jako farní se kostel uvádí již mezi lety 1344-1350 . Čeští králové byli jeho podacími pány. Roku 1553 byl pomocí krále Vladislava II. vystavěn znovu   a přidělen ke zbečenské faře. Roku 1639 za vpádu Švédů kostel vyhořel, ale již následujícího roku byl znovu vystavěn. Při této přestavbě nalezl prý tehdejší farář strašecký P. Anselmus Proškovský  v sutinách olověnou schránku, ve které byly ostatky svatých a dva listy. Pergamenový list psaný latinou pocházel z roku 1158, druhý papírový prý obsahoval český překlad prvého asi z roku 1500. Stejný obsah obou listin vyzníval v tom smyslu, že tento chrám byl  roku 1158 vystavěn kolegiátním proboštem vyšehradským P. Gervásiem a dne 30. května 1158 byl vysvěcen třináctým pražským biskupem Danielem, za přítomnosti krále Vladislava a jeho manželky Jitky. Tyto listiny se bohužel nedochovaly, takže je nemůžeme brát jako historicky věrohodné.

Z doby náboženských válek a třicetileté války nemáme o osudu chrámu žádné zprávy. Víme, že od roku 1658 je při kostele opět stálá duchovní správa. Chrám byl plně obnoven roku 1707. Požáry utrpěl v letech 1809 a 1811.

Budova kostela tvoří častými přestavbami konglomerát různých slohů. Presbytář /kněžiště/ je tvořený pěti stranami osmiúhelníku, býval gotický a je podepřený šesti opěracími pilíři. Je osvětlen čtyřmi okny. Nad presbytářem je vyzdvižena sanktusová vížka. Mezi dvěma východními opěráky v kostelní ose  byla přistavěna roku 1840 sakristie se zvláštním vchodem směrem k faře. Loď má nyní po každé straně čtyři obdélníková okna. V roce 1840 k ní byly přistavěny u presbytáře vystupující obdélníkové boky, nad nimiž v prvním poschodí ve výši kruchty vznikla dvě oratoria. Tím nabyl půdorys tvaru kříže. Loď byla na západ prodloužena a v jejím průčelí byla postavena věž vysoká 22m.  Touto přestavbou získal kostel současnou podobu.

Barokní hlavní oltář byl posvěcen roku 1733. Obraz  P. Marie maloval Antonín Lhota v Praze roku 1873. Po stranách obrazu stojí sochy svatých Václava a Ludmily asi ve třech čtvrtinách životní velikosti. Napravo se nachází postranní oltář sv. Jana Nepomuckého v plastickém zobrazení. Světce nesou v oblacích tři andělé, pod ním se dva další uklánějí. Skupina se nachází pod baldachýnem, nad nímž se vznáší anděl ukazující k nebi. Tento oltář byl posvěcen 11. března 1747. Oltář sv. Anny byl posvěcen současně s hlavním oltářem. Svatá Anna učí Marii se modlit a po obou stranách přidržují andělé obraz. Nad baldachýnem je zobrazena postava Boha Otce.  Obraz poprsí Krista a jeho protějšek na vedlejším oltáři, P. Maria s probodnutým srdcem pocházejí od Wolfa Seidla z roku 1867. V podobné úpravě jako oltáře je i barokní kazatelna. Z hnědé půdy vyvstávají zlaté a bílé plochy, ozdobené reliéfy čtyř evangelistů; na baldachýnu sedí andělé, držící vázanky. Naproti kazatelně stojí oltář svatého Aloise. Obraz, malovaný r.1864, farářem Braunem, je zasazen v barokním rámci a po jeho stranách jsou pozlacené sochy svaté Barbory a Kateřiny. Býval zde ještě oltář bratrstva svaté rodiny, posvěcený roku 1749. Toto bratrstvo však císař Josef II. zrušil a jeho jmění zkonfiskoval. V lodi ještě visí obraz svatého Mikuláše, který byl původně určen pro kostel ve Třtici. V presbyteriu je pak, jako ve všech patronátních kostelích Furstenberků, obraz sv. Františka Xaverského. Západně od kostela stávala šestihranná zvonice, která byla v roce 1840, kdy byla vystavěna kostelní věž, zbourána. Ve věži byly tři zvony Ježíš, Maria a Josef. Zvony byly za první světové války zrekvírovány. Po válce byly díky místním věřícím pořízeny zvony nové. Za německé okupace byly zvony zrekvírovány  znovu a dlouhých šedesát let byl chrám bez zvonů.

V roce 2002 byl pro kostel ulit v Pasově nový zvon. Tento zvon dostal na památku patronky kostela a velikého papeže přelomu století jméno Maria-Jan Pavel. Před kostelem k farní straně stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1710. Na druhé straně kostela je jiná socha sv. Jana Nepomuckého, která stála až do roku 1958 na náměstí, kde ji nahradil rudoarmějec. Tato socha je pozoruhodná tím, že byla postavena již roku 1688, tedy dříve, než byl Jan Nepomucký svatořečen.

zdroj: Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech, díl 2 (K-O), Academia, Praha 1978

Kaple sv. Izidora

Obdélná kaple s trojbokým presbytářem a věžičkou nad ním byla založena roku 1711 na Pražském předměstí. Zasvěcena byla sv. Isidoru, oblíbenému patronu rolníků. V místě oltáře stála umělecky cenná dřevěná polychromovaná socha světce v životní velikosti. Za reforem císaře Josefa II. byla kaple roku 1783 zrušena. Znovu byla vysvěcena roku 1830 jako hřbitovní, když byl kolem ní zřízen nový městský hřbitov. Ten sloužil do roku 1912, kdy již nestačil kapacitně a kdy byl přestěhován na dnešní místo za město.

autor: Milan Caha (zdroj: Poche E. a kol. Umělecké památky Čech, díl 2. (K-O), Academia, Praha 1976)