Pohřeb

Co máme dělat, chceme-li domluvit církevní pohřeb?

Raději ještě před návštěvou pohřebního ústavu si domluvte termín pohřbu. Pak se zastavte na faře, abyste mi něco pověděli o zemřelém. Formu rozloučení přizpůsobím vašemu přání. Je možné rozloučení při mši svaté v kostele (30 – 40 minut) nebo beze mše svaté (asi 15 minut). Nebo se můžeme rozloučit se zemřelým pouze na hřbitově. Rád se také pomodlím za zemřelého při ukládání urny. V každém případě doporučuji domluvit mši svatou za zemřelého, která může být kdykoli a na níž můžete a nemusíte být přítomni.

Pro nemocné (nejen umírající) nabízím též svátost pomazání nemocných, která dává sílu a klid duši člověka. Po předchozí domluvě rád přijdu k vám domů nebo do nemocnice.

Smrt z pohledu katolické církve

Všechny svátosti, a hlavně ty, které uvádějí do křesťanského života, mají za svůj cíl poslední paschu (přechod) Božího dítěte, která je přes smrt uvádí do života v království. Tehdy se splňuje, co vyznává ve víře a v naději: „Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku.“

[KKC, § 1680]

Církev, která jako matka nosila svátostným způsobem křesťana ve svém lůně během jeho pozemského putování, ho doprovází na konci jeho pouti, aby ho předala „do rukou Otce“. Odevzdává Otci v Kristu dítě jeho milosti a v naději ukládá do země semeno těla, které vstane z mrtvých ve slávě. Toto odevzdání se plně slaví při eucharistické oběti; žehnání, jež předcházejí a následují, jsou svátostiny.

[KKC, § 1683]

Křesťanský pohřeb je liturgickým obřadem církve. Služba církve se v tomto případě zaměřuje na to, aby vyjádřila se zesnulým účinné společenství, aby se na něm podílela obec věřících, shromážděná na pohřbu, a aby byl zvěstován věčný život.

[KKC, § 1684]